REKLAMY NAJDETE V RUBRICE NÁSTĚNKA! JESTLI JE UVIDÍM JINDE TAK MAŽU!!

Grill5 Taco - 1. díl + menší úvod

23. října 2013 v 18:25 | Hae Won |  Grill5 Taco
Ahoj! Zdraví vás Hae Won!
Přináším vám svou povídku se jménem "Grill5 Taco". Abych vás trošku uvedla do děje.. No, je to povídka o mně a o mých přátelích a hlavně o mém pobytu v Koreji a taky o Super Junior. V povídce přiletím z České republiky do Koreje a musím si sehnat práci. Bohužel žádnou práci neseženu a tak jeden den zabloudím do ulice, kde má Lee Donghae svůj podnik, který se jmenuje právě Grill5 Taco.
Jediná možnost, abych sehnala práci, je ta, že se zeptám u něj. Musím předstírat, že mě Super Junior nezajímají a že Donghaeho nemám ráda, což je pro mě hrozně těžké.
Byla bych ráda za nějaké komentáře~ ^^
Snad se vám povídka bude aspoň trošku líbit.



Procházela jsem letištěm Incheon a táhla za sebou obrovský kufr. Zírala jsem na letiště s úžaslým výrazem. Připadala jsem si jako v říši divů. Jako Alenka, jako malé dítě v Disneylandu. Všude kolem na cedulích byl hangul. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem opravdu v Jižní Koreji. Sice jako poslední z, ale dostala jsem se sem vlastním úsilím. Byl to neskutečný pocit. Bylo to spíš jako sen, než jako skutečnost. Pořád jsem se rozhlížela po hale. Snažila jsem se uklidnit, ale v hlavě jsem měla zmatek a nevěděla jsem, jak se vlastně cítím. Jestli jsem smutná, šťastná, rozrušená..
Před letištěm jsem čekala na zavolané taxi. Přiletěla jsem kolem jedenácté v noci. Nebe zdobily nádherné hvězdy a velký kulatý měsíc, který byl právě v úplňku. Byl ostrý, ale lehký vánek a ani mi nebyla zima. Zvedla jsem hlavu k nebi. Obdivovala jsem tu krásu a přemýšlela jsem. V hlavě jsem měla snad milion myšlenek. Nevěděla jsem, na co myslet dřív. Na co se nejdřív zaměřit. Takhle jsem se snad nikdy necítila. Byl to tak zvláštní pocit stát před letištěm Incheon a čekat, až si pro vás přijede taxi, které vás zaveze do víru Seoulu. Povzdechla jsem si a dál jsem obdivovala krásu vesmíru.
"Slečno?" vyrušila mě nějaká paní s dítětem, které držela za ruku. "Stalo se vám něco?"
"Cože?!" vyjekla jsem a dívala jsem se na tu ženu jako na šílence.
"Pláčete." řekla soucitně a kývla, abych se sama přesvědčila.
"Aha," zasmála jsem se. "Nepláču. Mám moc citlivé oči a ten vítr mi nedělá dobře."
"Tak to se omlouvám. Měla byste na to raději dávat pozor, ať pak nemáte nějaké problémy. Takové ženy jako jste vy by byla škoda."
Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. "Děkuju."
"Nemáte zač. Šťastnou cestu!" Žena se ke mně otočila zády a šla k autu, které bylo asi tři metry od nás. Dívala jsem se za ní, jak odchází.
To, co řekla bylo nádherné, ale nemyslela jsem si to. Nejsem krásná Korejka, takže proč by mě byla škoda?
Zamračila jsem se a zatřepala hlavou. "Ne! Na tohle nesmíš myslet, Hae Won!" řekla jsem si sama sobě nahlas. Jeden kluk, co šel okolo se otočil a divně se na mě podíval. Sklopila jsem hlavu a nechala si vlny spadnout do obličeje, aby nebylo vidět, jak jsem celá rudá.
Se vzteklým výrazem jsem dvacet minut seděla na kufru venku před letištěm a čekala jsem, než přijede taxi. Uviděla jsem auto, které jako taxík vypadalo, tak jsem se rychle zvedla a s nadšením jsem šla blíž k silnici. Zastavil přímo u mě. Poskočila jsem radostí a zatleskala.
"Omlouvám se, slečno. Musel jsem ještě natankovat." řekl mi chlapík v černé kožené bundě při jeho rychlém výskoku z auta. Pomohl mi s kufrem a nasedla jsem si na zadní sedadlo.
"Kam to bude, slečno?" zeptal se chlapík, když skočil zase zpátky do auta a podíval se na mě ve zpětném zrcátku.
"Jo! Eh," hledala jsem na dně kabelky lísteček, kde jsem měla napsáno, kde bydlí Rae Woo, Cho Say a Kim Nao. Byl to normální bytový dům, ale všechny budeme bydlet na jednom patře.
"Tady!" řekla jsem nadšeně a podala jsem lísteček řidiči. Chlapík si jen přečetl adresu a bez jakéhokoliv slova vyjel na danou adresu.
Jeli jsme do centra Seoulu. Už z dálky jsem viděla velké budovy. Přesně ty, které jsem zatím znala jen z fotek. Velké lampy osvětlovaly silnici a já jsem čekala jen na to, až vjedeme do centra Seoulu a já se zase budu cítit jako ve snu. Jako úplně v jiném světě. Že budu obdivovat celé osvětlené město a tu atmosféru.
"Slečno?" zatřepal se mnou lehce řidič.
"Co?!" vyjekla jsem. Zmateně jsem se dívala kolem a pochopila jsem, že jsme na místě. Utřela jsem si slinu, co mi tekla z pravého koutku úst a vystoupila jsem z auta.
"Tady máte zavazadlo." Řidič mi řekl cenu, zaplatila jsem a pomalu jsem odcházela. Řidič se nahl do auta, aby mi vrátil. "Počkejte!" zavolal za mnou. "Musím vám vrátit!"
"Nechte si to!" zavolala jsem za ním a zamávala jsem mu.
Táhla jsem se s kufrem až k vchodu domu. Pár oken v domě ještě svítilo, ale vážně jenom pár. Na osvětlených zvoncích jsem hledala jméno "Kim Nao", "Cho Say" nebo "Rae Woo". Našla jsem jen "Kim Nao", a tak jsem zvonek zmáčkla a zuřivě jsem zvonila.
"Co to kruci je?!" ozvalo se najednou.
"No, jsem to jááá! Hae Won!" zasmála jsem se.
Ozvalo se pištění a takový ten zvuk, když vám někdo otevírá dveře, však to znáte. "Díky!" zaječela jsem a vstoupila jsem do domu. Na chodbě to vypadalo úžasně! Podlaha se leskla a samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neuklouzla. Naštěstí jsem sebou nehodila o zem, ale zachytila jsem se o kufr. "Aish!" povzdechla jsem si a šla dál chodbou k výtahu.
Zavolala jsem si výtah a pak jsem zírala na to, do jakého patra mám jet.
"Jedna, dva, tři, čtyři… a jo! Deset!" plácla jsem se do čela a zmáčkla jsem tlačítko "10".
V duchu jsem si nadávala.
Výtah se zastavil v desátém patře. Vylezla jsem z výtahu a snažila se dostat ven i kufr. Chvilku jsem se s ním prala, ale nakonec jsem to zvládla. "Ha!" vykřikla jsem. "Se mnou si nezahrávej!" Pak mi kolem krku někdo skočil. Celkem jsem se lekla, ale podle ječení jsem poznala, že je to Nao.
"Zlatíčko!" zapištěla mi do ucha a seskočila ze mě. Otočila jsem se a usmívala se jak pako. Nao mě pevně objala.
"Co to tady ječíte?" zeptala se naštvaně Rae Woo, ale když mě viděla, rozeběhla se za mnou a taky po mně skočila. Jako poslední se přidala Say. "Kyaaaaaaaaa!" ozvalo se za náma a taky po mně skočila. To už jsem se zhroutila k zemi a všechny na mě ležely. Smály jsme se jak idioti až na nás vlítla jedna stará paní s tím, co tu děláme za bordel a že už je po desáté hodině, že se máme okamžitě uklidnit.
Se smíchem jsme šli do bytu Say, kde mi holky předaly klíče.
"Nechceš to s náma oslavit sklenkou nějakého alkoholu?" zasmála se Nao.
"Víš, že nepiju. Jsem utahaná z té cesty. Kdyžtak zítra, ano? Mějte se!" zavolala jsem na holky, mávla jsem jim na rozloučeno a skoro jsem se odplazila do svého bytu.
Otevřela jsem dveře a nestačila jsem se divit. Byty holek byly obrovské a myslela jsem si, že já budu mít nějaký malý, ale byl stejně obrovský jako jejich. Chvilku jsem se procházela po bytě a všechno jsem si prohlížela. Bylo to úžasné!
Z kufru jsem vyhrabala polštář, plyšáky, které jsem nutně potřebovala u sebe, pyžamo a tři fotky. Fotku rodičů a bratra, fotku babičky a dědy a fotku s Donghaem. Dala jsem si je pod polštář kromě fotky mého idola. Dívala jsem se na fotku Donghaeho a kousala jsem si ret. Jsem v Koreji a… co když ho konečně uvidím? Co když s ním budu dokonce mluvit? Co když ho potkám na ulici?
V hlavě jsem zase měla tisíc myšlenek a akorát mi to ničilo skvělou náladu. Lehla jsem si do postele a zhasla lampičku a zírala jsem do stropu. Čekala jsem na to, až se dostaví spánek.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SuS SuS | 23. října 2013 v 19:10 | Reagovat

Kyaaaaaaaaaaaaaaaaa! To je božííííí! Těším s na další díl! :3 Jen ty peníze sis mohla nechat do začátku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama