REKLAMY NAJDETE V RUBRICE NÁSTĚNKA! JESTLI JE UVIDÍM JINDE TAK MAŽU!!

Grill5 Taco - 2. díl

30. října 2013 v 11:35 | Hae Won |  Grill5 Taco
Ahoj! Sice nevím, jak byl první díl Grill5 Taco úspěšný, ale i tak sem teď hodím druhý díl.
Tato povídka napřed neměla být vůbec zveřejněná~
No, nebudu už dál zdržovat~







Probudily mě paprsky slunce, které ozařovaly mou ložnici. Otevřela jsem oči a zírala jsem do stropu. Bílá barva pokoje a slunce mi nedělalo dobře na oči. Vytvářelo to ostré světlo a já se svou citlivostí očí jsem na tom byla vážně špatně.
Sedla jsem si a protáhla se. S úsměvem jsem se podívala ven do nádherného dne a promnula si oči. Sáhla jsem po mobilu, který ležel na nočním stolku a podívala se kolik je hodin. Zhrozila jsem se při pohledu na hodiny, které ukazovaly 13:30.
"Co?!" vyjekla jsem šokovaně. "To snad ne!" Vystartovala jsem z pokoje do koupelny. Rychle jsem si umyla obličej a vyčistila zuby. Měla jsem v plánu jet nakoupit, protože moje lednička byla prázdná. Při pohledu do peněženky mě málem vezli do nemocnice. Peněženka na tom byla podobně jako lednička. Měla jsem už jen pár tisíc wonů a nevím, kolik mi zbývá peněz na kreditce. Povzdechla jsem si. Převlékla jsem se a vyrazila jsem do ulic Seoulu.
Hned před domem jsem se rozplácla. "Sakra!" zasyčela jsem a zvedla jsem stejně rychle jako jsem spadla. Doufala jsem, že to nikdo neviděl, ale jakýsi malý kluk z toho měl záchvat smíchu. Povzdechla jsem si a šla jsem do města. Nevěděla jsem, kde si sehnat brigádu nebo něco. Nevěděla jsem, co budu dělat a nechtěla jsem si půjčovat od holek, bylo mi to hodně blbé.
Šla jsem tam, kam mě nohy vedly.
Zabloudila jsem. Že mě to nepřekvapuje. "Eh." vydechla jsem a poškrábala jsem se na hlavě. V dálce jsem viděla shluk pištících dívek. Z jejich pištění jsem slyšela jen "Oppa". Jméno jsem nepostřehla. Byla jsem od nich metr. Dívala jsem se po budovách a poté jsem si všimla nápisu "Grill5 Taco". Na místě mě málem šlehlo. Uvědomila jsem si, že jsem v Cheongdam-dong! A Grill5 Taco je podnik Lee Donghaeho!
"Hej!" ozval se hluboký hlas, který mi byl svým způsobem velmi povědomý. Skrz fanynky jsem neviděla, kdo to je, ale ten hlas mě uklidňoval. "Mohly byste jít, prosím, pryč?"
"Oppa!" ozvalo se místo toho, aby odešly. Odešly tři fanynky. Toť vše. Zamračila jsem se. Obešla jsem ten shluk a prošla jsem kolem nich po chodníku. Bála jsem se, že by mě něco přejelo. Prošla jsem těsně kolem Lee Donghaeho. Měla jsem neutrální výraz a ani jsem se na něho nepodívala, i když to bylo velmi těžké. Bylo to vážně moc těžké. Můj idol několik let. Nikdy jsem nedoufala, že ho uvidím. A že půjdu kolem něj tak blízko, že ucítím i jeho parfém. V mé hlavě se točilo tolik myšlenek! Měla jsem chuť po něm skočit, rozbrečet se na místě a říct mu, jak moc ho doopravdy miluju.
"Sexy, Free & Single…" ozvalo se z mé kapsy u kalhot. Vytáhla jsem mobil a na displeji svítilo jméno "Nao".
"Ano?" řekla jsem otráveně.
"Kde jsi? Máme oslavovat!"
"Ehm," odkašlala jsem si. "Musím si sehnat brigádu. Doma nemám nic k zakousnutí a s penězma jsem na tom taky dost bídně. Nevím, za co jsem je utratila, ale možná jsem si jich vážně vzala moc málo."
"No, to jsi asi netušila, jak je to tu všechno drahý." zasmála se Nao. "Nevadí. My ti dáme najíst a oslavíme to, ano? Seženem ti i brigádu, určitě tu něco bude."
"No, nechci vás tím zatěžovat. A je mi blbý u vás jest." Povzdechla jsem si. "Jo! Pak vám musím něco říct!"
"Jasně. Tak přijď, budeme tě čekat!"
Položila to. Koukla jsem kolem sebe, strčila jsem si ruce do kapes od mikiny a šla jsem zpátky domů.
Nějakým zázrakem jsem se ani neztratila. Prošla jsem ulici a šla jsem zpátky stejnou cestou jako jsem přišla. Pořád jsem se klepala. Nevěděla jsem, co si o tom myslet. Další věc, které jsem nemohla uvěřit. Vážně jsem prošla kolem Donghaeho tak blízko! Bylo to neuvěřitelné! Zhluboka jsem dýchala, abych se nerozječela a nezačala skákat a brečet. Usmívala jsem se jako idiot a pár lidí se na mě dívalo, ale bylo mi to jedno. Viděla jsem Lee Donghaeho, vím, jak voní, a to mi stačilo ke štěstí. Ovšem jsem si zase zkazila náladu tím, že jsem začala přemýšlet nad brigádou. Netušila jsem, kde pracovat.
"Konečně jsi tu! Nějak ti to trvalo. Cos dělala?" zeptala se Nao a pobídla mě, abych si sedla na koženou pohovku. Rae Woo seděla v křesle a držela v ruce sklenici sektu. Say seděla v druhém křesle a taky držela sklenici. Nao si sedla vedle mě a podala mi skleničku, i když ví, že nepiju nic s alkoholem. "Vidím, že jste začaly beze mě." usmála jsem se a připila si s nimi.
"No, moc dlouho ti to trvalo a my jsme to nemohly vydržet!" zasmála se Say a napila se.
Pousmála jsem se. "Nevíte, kde bych mohla pracovat?"
"Například já jsem pracovala v kavárně, ale teď fotím pro jeden časopis." usmála se Rae Woo.
"Já pracuju jako průvodkyně! Je to celkem zábava." odpověděla mi Say a usmívala se.
"A já pracuju pro jedno rádio. Zpívám jim úvodní písničky. Líbí se jim můj hlas a korejština." usmála se Nao a napila se.
"Aha." odpověděla jsem a zírala jsem před sebe. "No, vidím, že asi budu bez peněz a bez bytu."
"Ale prosim tě! Něco se najde! Určitě!" usmála se Rae Woo.
"Co jsi nám to chtěla říct?" zeptala se Say.
"Jo! No, dneska jsem tak nějak ztratila k Grill5 Taco. A Donghae zrovna byl venku a prosil fanynky, aby odešly. Já jsem pokračovala v cestě a prošla jsem kolem něj tak blízko, že jsem cítila jeho parfém. Bylo to něco kouzelného!" řekla jsem nadšeně.
Holky se zasmály. "Jo, to my si s nima píšem."
"Cože?!" vyjekla jsem a vyvalila jsem oči.
"No," začala Nao. "Byl tady koncert a pak meeting. Šly jsme na meeting. Rae Woo fotila, jsou to fakt nádherný fotky a šly jsme si k nim pro podpis. Ptali se odkud jsme a myslím, že jsme je celkem zaujaly. Klukům se líbí moje covery a fotky Rae Woo. A to, jak je Say roztomiloučká."
Nevěřícně jsem se na ně koukala. "To si ze mě děláte srandu?" pípla jsem a zakryla si pusu rukama.
"Ne! Nebreč!" vykřikla Rae Woo.
"Nebudu brečet!" vyštěkla jsem na ni a zamračila se. Položila jsem skleničku na stolek. Zvedla jsem se na odchod. "Ty už jdeš?" pípla Say.
"Jo. Jdu si najít nějakou brigádu." odpověděla jsem stroze a odešla jsem do pokoje.
Upřímně, tohle byl šok. Nevěděla jsem, že se s nima Super Junior kamarádí. Bylo mi na nic ještě víc. Bez peněz, bez jídla s neštěstím v životě.
Lehla jsem si do postele. Obličej jsem zabořila do polštáře a rozbrečela jsem se. Mohly mi to říct dřív. Myslela jsem si, jak to bude úžasné a ony mi řeknou tohle. Ale počkat.. Pro mě to bylo kouzelné. Vidět ho, cítit jak voní a být u něj tak blízko. Otočila jsem se na záda a dívala jsem se do stropu. Skrz slzy jsem se usmála. A pak jsem se začala smát zoufalým smíchem.. Jako obvykle. Kdyby mě někdo viděl v takovém stavu, myslel by si, že jsem blázen.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nao ^^ Nao ^^ | Web | 30. října 2013 v 12:40 | Reagovat

Fajn sice jsem ti to psala už na FB ale to neva :D
Božíííí **w**
Přesně takhle jsem vystartovala z postele dneska já, když mi mobil ukazoval 12:12 a já zjistila že na zítra do školy nemám nic hotové a nestihnu to xD
A ta moje brigáda...v životě by mě něco takového nenapadlo xDDD Ale třeba to někdy zkusím xDD
Chjo..člověk ti řekne takovou dobrou zprávu, že máš možnost se kamarádit taky a ty chytneš depku :DD Jsi neskutečná :DDDD
Love you :* ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama