REKLAMY NAJDETE V RUBRICE NÁSTĚNKA! JESTLI JE UVIDÍM JINDE TAK MAŽU!!

Grill5 Taco - 3. díl

24. listopadu 2013 v 22:01 | Hae Won |  Grill5 Taco
Zdravím! Jsem tu s dalším, třetím, dílem povídky Grill5 Taco. ^^



Středa. Je středa a já nevím, co budu dělat. Den jsem nejedla a ani jsem na to neměla pomyšlení. Sice mi bylo zle, ale snažila jsem se zahnat hlad vodou. Zazvonil mi mobil. Signál, že mi někdo poslal smsku. Byly to holky. Mám za nima okamžitě jít.
Otráveně jsem se zvedla z postele a myslím, že ještě otráveněji jsem se plahočila do bytu Rae Woo.
Zaklepala jsem a okamžitě mi otevřely. "Pojď rychle. A sedni si." přikázala mi Rae Woo a sama si sedla na zem.
"Tak co potřebujete?" zeptala jsem se zamračeně.
"Včera jsme všechny přemýšlely, jak jsi odešla. O té tvé brigádě," odmlčela se Say a Rae Woo pokračovala. "A tak nás napadlo, co kdybys zkusila pracovat v Grill5 Taco?"
Vyvalila jsem oči. "A jinak jste v pořádku? Je to můj bias několik let, víte, co to se mnou udělá v jeho přítomnosti?"
Nao se zasmála. "Neboj se, pako! I na to jsme myslely! Budeš mít těžký úkol! Budeš muset předstírat, že tě Donghae vůbec nezajímá. A že nemáš Super Junior ráda."
"To si ze mě děláte srandu, ne? Vždyť mě prokoukne!"
Sborem se zasmály. "Něco jsme si pro tebe nachystaly!"
Posadily mě na pohovku a daly si židle přede mě. "Tak, teď se tě budeme ptát na otázky a ty nám budeš odpovídat tak, jako kdybys neměla ráda Super Junior a vůbec by tě nezajímali, ano?"
"Nah," zaprotestovala jsem. "Tak co mám dělat."
"Ták," začala Nao. "Proč chcete zrovna tuhle práci?"
Zamyslela jsem se. "Upřímně řečeno tu práci vážně potřebuji. Nevím, kde jinde bych měla pracovat, protože všude je plno. Jsem tak nějak bez peněz a zrovna jsem se přestěhovala, takže si chci nějak vydělat a pak začít pořádnou kariéru."
"Hmh, dobře, dobře." kývla Say a pokračovala. "Máte ráda Super Junior?"
Zarazila jsem se, ale moc dobře jsem věděla, že nesmím pochybovat, i když je to jen před holkama. "Super Junior? Ne. Podle mě to jsou jen namyšlení kluci s hezkou tvářičkou." Snažila jsem se tvářit neutrálně.
"Co byste dělala, kdyby byl váš šéf Lee Donghae, člen Super Junior?" zeptala se Rae Woo a koukala do papírů.
"Samozřejmě bych plnila jeho rozkazy. Nešílela bych, jak jsem řekla, Super Junior mě absolutně nezajímají a Donghae mi z nich přijde nejnamyšlenější."
Holky mi zatleskaly. "Až na těch pár pochybných pohledů a tónů hlasu to bylo dobrý! Pamatuj,
že se tomu musíš vyhnout, ale jinak to bylo super!" Pochválily mě.
"Díky." řekla jsem bez zájmu.
"Tak a teď se převleč a jdi do Grill5 Taco. Vážně, zkus to. Za pokus nic nedáš." usmála se Nao.
Pokrčila jsem ramenama. "Budu nad tím přemýšlet. Neznamená to, že tam opravdu půjdu."
Pomalu jsem odcházela do svého bytu.
"Nakonec tam půjde." řekla Rae Woo.
V ložnici jsem zírala z okna. Pořád jsem přemýšlela, jestli to zkusit nebo ne. Něco mi říkalo, že raději ne, ale ten pocit, že ano ve mně převládal. Otočila jsem se ke kufru. Ano, ještě jsem si nestihla vybalit věci. Spíš se mi nechtělo.
Přistoupila jsem ke kufru a začala se v něm přehrabávat. Nakonec to dopadlo tak, že jsem poházela snad všechno oblečení po pokoji a vybrala jsem si černou košili a modré kalhoty. Půjdu obyčejně oblečená a hlavně nenamalovaná, jako vždy.
Přes rameno jsem si přehodila tašku bílou tašku. Obula jsem si bílé baleríny a šla jsem pomalu k výtahu. Už teď se mi klepala kolena, ale musela jsem myslet i na to, že MOŽNÁ budu mít práci.Stála jsem před Grill5 Taco a zírala jsem na ten podnik jako štěně. Klepala jsem se ještě víc. Srdce mi bušilo neskutečně rychle, až jsem myslela, že se složím a ruce se mi potily.
"No nic, Hae Won. Musíš to udělat, jestli chceš práci a peníze." řekla jsem si pro sebe potichu a vstoupila jsem do obchodu.
Porozhlédla jsem se kolem. Převážně tu byly fanynky Super Junior podle tašek a podle toho, jak sledovaly a fotily Donghaeho. Zhluboka jsem se nadechla a zavřela oči. Byla jsem tak nervózní! Myslela jsem, že se na místě propadnu, když jsem viděla, že se mým směrem dívá Donghae. "Aish!" sykla jsem a vykročila jsem k Donghaeho mamince.
"Promiňte?" ozvala jsem se a Donghaeho maminka se otočila.
"Přejete si?" usmála se. Překvapilo mě to. Myslela jsem si, že si bude myslet, že jsem jen další fanynka.
"Já.. Nesháníte náhodou brigádníky? Dívala jsem se na brigády v jiných podnicích a v různých kavárnách, ale bohužel mají plno. Tu práci vážně potřebuju, v pondělí jsem dorazila do Koreje
a jsem na tom s penězi celkem bídně." zasmála jsem se.
"No," zamyslela se jeho maminka. "Myslím, že bychom někoho mohli přijmout. Počkejte, zavolám syna."
Donghae přišel téměř hned. "Ano?" zeptal se zmateně a díval se střídavě na mě a svou maminku.
"Tady slečna by u nás chtěla pracovat. Tohle už je tvoje práce." usmála se maminka a dál se věnovala zákazníkům.
"Půjdeme raději bokem, ano?" usmál se Donghae a zavedl si mě dozadu. Bušilo mi srdce. Chtělo to jen zachovat klid. Nakonec se mi to podařilo, ale bylo to sakra těžké.
"Tak, posaď se." usmál se a pobídl mě, abych si sedla na židli před stolem nejspíš manažera. Poslušně jsem si sedla. Dívala jsem se na něho trochu vyděšeně.
Zasmál se. "Neboj se, já tě nekousnu. Co tě k nám přivádí?"
"Hledám brigádu. Kontaktovala jsem několik barů, podobných podniků, kavárny, cukrárny.. snad všechno, ale všude mají plno. Bohužel jsem teď bez peněz a v pondělí jsem přiletěla, takže můj začátek je velmi těžký a potřebuju si trošku vydělat." pousmála jsem se.
Donghae zakýval hlavou. "Jaký máš názor na Super Junior?"
Usmála jsem se. "Upřímně? Nemám je ráda. Připadají mi jako namyšlení frajírci s hezkou tvářičkou."
Donghae si mě změřil pohledem. Možná si myslí, že jsem ho nepoznala.
"Co bys dělala, kdyby byl tvůj šéf někdo ze Super Junior?" pokračoval ve výslechu.
"Nic. Plnila bych jeho rozkazy. Super Junior jsou lidé jako všichni ostatní."
Donghae se usmál. "Vyplň mi tohle," podal mi papír a tužku. "Jméno, přijmení, adresa, rodný číslo a podobně."
"Dobře." kývla jsem hlavou a pustila se do vyplňování. Cítila jsem, jak si mě prohlíží a dívá se, jak vyplňuju formulář.
"Odkud jsi?" zeptal se najednou.
"Z České republiky." odpověděla jsem neutrálně.
"A proč jsi tady v Koreji? To jsi jen tak opustila rodinu?" zeptal se překvapeně.
"No, ráda cestuju a splnila jsem si sen. Samozřejmě budu jezdit i zpátky domů." usmála jsem se a podala mu vyplnění formulář. Donghae si ho vzal a dotkl se u toho mé ruky. Srdce mi poskočilo, ale nesměla jsem nic dát najevo. Chvilku si to prohlížel.
"Umíš perfektně korejsky. Kdy můžeš nastoupit?"
"Hned."
"Perfektní." usmál se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sairen Sairen | 24. listopadu 2013 v 22:08 | Reagovat

Davaj zbylé díly xDDD

2 Hae Won Hae Won | 24. listopadu 2013 v 22:15 | Reagovat

[1]:Další díl bude asi až příští týden xD Stejně jsi je už všechny četla xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama