REKLAMY NAJDETE V RUBRICE NÁSTĚNKA! JESTLI JE UVIDÍM JINDE TAK MAŽU!!

Will You Be With Me? - Susan x Siwon

16. prosince 2013 v 20:05 | Hae Won |  Haewon's oneshots
Další povídka je povídka na přání pro Wonnie. Upřímně, ani si nepamatuju, kdy jsem tuhle povídku začala psát. :D
No, snad se bude líbit Wonnie a i ostatním :)





Siwon v klidu ležel v posteli. Pravidelně oddechoval, což naznačovalo, že je ještě v říši snů. Vypadal nevinně. Tvář mu ozařovalo slunce, které se prodíralo skrz okno a velké mohutné krémové závěsy.
"Vstávat!" zakřičel někdo a na jeho dveřích se ozvala velká rána. Siwon sebou trhnul. Se zavřenýma očima se převalil na záda. Otevřel oči a musel se zamračit. Ostré sluneční světlo mu svítilo přímo do očí. Paprsky se odrážely od bílých stěn a očím Siwona to nedělalo dobře.

Ještě chvilku zíral do postele. Vůbec se mu nechtělo z vyhřáté postele. Povzdechl si
a pomalu se zvednul z postele. Deka mu sklouzla po těle dolů. Tepláky měl nízko, takže bylo vidět jeho černé spodní prádlo značky Calvin Klein. Peřina odhalila jeho dokonalé tělo. Protáhl se a se zívnutím a žádným nadšení vylezl z pokoje.

V dormu vládl zmatek. Bylo dvanáct hodin, Siwon netušil, že bude tak dlouho spát, ale jeho předchozí noci téměř beze spánku na něj dolehly.
"Proč je tu takový zmatek?" zeptal se Siwon zmateně a díval se na kluky, jak pobíhají sem a tam.
"Za půl hodiny máme být na místě konání koncertu!" zavolal na Siwona někdo rychlou odpověď.
Siwon se zamračil a odebral se do koupelny, aby se upravil.

Podíval se na sebe do zrcadla. Vypadal ztrhaně, unaveně, ale věděl, že maskérky ho upraví tak, že bude vypadat zase dokonale. Bude se muset chovat mile, jako vždycky. Bude se muset chovat tak, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby mu nebylo špatně.

Vyčistil si zuby, učesal se a ještě jednou se na sebe podíval do zrcadla. "Musíš to zvládnout." řekl sám sobě a usmál se na sebe. Byl to unavený úsměv. Siwon nad tím mávnul rukou a šel se převlíct.

"Siwone! Odcházíme!" zavolal LeeTeuk a vyhnal ostatní kluky ven.
"Už jdu!" zakřičel Siwon a vyběhl z pokoje. Ani si nestačil zapnout košili. Musel to zvládnout za běhu.

Kluci jeli ve třech autech. Siwon měl zavřené oči. Snažil se ještě aspoň na pět nebo deset krátkých minut usnout. Věděl moc dobře, že je to velmi krátká doba, ale trošku by mu to pomohlo.
"Ne," vydechl Donghae.
"Huh?" zeptal se Siwon a zvědavě se na něho podíval.
Donghae kývnul k oknu. "ELFky. Už tu jsou šest hodin před koncertem. Jako kdyby nás nemohli chvilku nechat."
Siwon se podíval z okna. Povzdechl si. Slyšel jekot fanynek. Bolela ho hlava. Musel se zhluboka nadechnout. Ne jenom jeho to všechno vyčerpávalo. I ostatní členové cítili, že potřebují chvilku klidu, ale nebyli na tom tak, jako Siwon.

Auto zastavilo a kluci vystoupili. Siwon vystoupil jako poslední a málem spadl na zem. Shindong ho chytnul, aby neskončil na zemi. "Jsi v pohodě Siwone? Celý ráno jsi nějakej divnej."
Siwon jenom mávl rukou. "Neboj se, Shindongu. Jsem v pohodě." Vytrhl se Shindongovi a šel rychle dopředu, aby byl z toho povyku rychle pryč.

Čtyři hodiny si zkoušeli všechny choreografie, písničky a i kostýmy. Siwon si unaveně sedl na židli a zhluboka dýchal. Motala se mu hlava.
"Na," řekl Donghae a podal mu falšku s vodou.
"Eh?" zeptal se nechápavě Siwon, ale vodu si s radostí vzal.
"Vidím, že ti je špatně. Už od rána. Napij se, odpočiň si." usmál se muž s dětskou tváří a odešel.
Siwon se usmál. Nestačil mu ani poděkovat.

V šest hodin večer to vypuklo. Super Show 5 v Japonsku. Začínali Mr. Simple. Siwonovi bylo ještě víc zle, než předtím. Snažil se to vydržet. Musel to vydržet. Dělaly se mu mžitky před očima. Během tancování klopýtal. Čelo měl orosené studeným potem. Snažil se vypadat, že se nic neděje…

"Siwone! Sakra Siwone! Teď budeš vystupovat ty!" volal zoufale jejich manažer.
"Co? Cože?" Siwon zakroutil hlavou a rychle a zmateně zamrkal. Konečně si za tu dobu odpočinul. Aspoň na chvíli.
"Ty jsi usnul? Jsi v pořádku? Nemáme to tvoje sólo zrušit?" Manažer se o Siwona bál. Sice to byl zaměstnanec SM, ale s klukama se zná od začátku jejich kariéry.
"Ne, to je v pohodě. Zvládnu to!" odpověděl odhodlaně Siwon a sebral se z pohovky. Rychle se šel převléknout.

Za sedm minut už stál na pódiu a zpíval svou písničku Looking For The Day. Usmíval se. Přistoupil ke konci pódia. Klekl si a vybral si jednu fanynku mezi ječícím modrým oceánem. Nevěděl, co dělat. Nebyla to Japonka ani Korejka ani nikdo z Asie. Byla z Evropy nebo z Ameriky. Měla modré oči a hnědé vlnité dlouhé vlasy. Dech se mu zatajil. Osvětlovač na ně namířil reflektor. Siwon se podíval přímo do reflektoru. Ostré světlo mu zase udělalo zle. Musel si rychle stoupnout. Zamotala se mu hlava, přestal zpívat. Bylo mu neskutečně zle, ale zároveň to chtěl vydržet kvůli té neznámé.

Na čele se mu objevily kapičky potu. Díval se na ni. Padl na kolena a před očima se mu zatmělo.

"Bude hyung v pořádku?" slyšel Siwon někoho z kluků. Pomalu dýchal. Přicházel k sobě. Na čele měl studený obklad a ležel na pohovce, kde předtím usnul.
"Hyung!" vykřikl někdo. Zase nevěděl kdo. Nedokázal se zorientovat. Všechny hlasy a zvuky mu splývaly. Měl zavřené oči. Chtěl být v klidu, chtěl spát. Prostě chtěl jen trochu odpočinku.

"Jste v pořádku?" ozval se neznámý hluboký hlas. Siwon pootevřel oči a uviděl, jak se nad ním sklání kluci, manažer a doktor.
"Jo! Je v pohodě! Já jsem věděl, že se ten kůň probere!" ozval se Shindong a někdo se zasmál.

Siwon si prudce sedl. Obklad mu spadl do klína. "Kde je?" zeptal se a rozhlížel se kolem sebe.
"Kdo?" zeptal se nechápavě Ryeowook.
"Ona. Ta holka. Nebyla z Asie." Byl rozrušený. Divoce se díval kolem sebe.
"Uklidni se. Ještě to máš z toho, jak jsi omdlel. Lehni si a všechno bude v pohodě." řekl mu jemně a opatrně LeeTeuk a zase se ho snažil zatlačit zpátky.
"Ne! Musím ji najít!" Zvedl se. Obklad mu spadl na zem.

Zoufale ji hledal po celém zákulisí, ale nikde nebyla. Odešla? Nebo je pořád u pódia? Kam se poděla? Siwonovi se v hlavě motaly jen tyhle otázky.
"Prostě mě musíte pustit dovnitř! Musím vědět, že je v pořádku!" uslyšel Siwon. Ten hlas mu nebyl nijak známý. Poznal ale, že to určitě nebude Korejka. Měla jinou barvu hlasu, než mívají Korejky. A bylo to trochu poznat i na výslovnosti.
"Nemám žádný průkaz. Prostě vás tam nepustím." stála si za svým ochranka.
Siwon k nim přistoupil a odkašlal si. "Ona je tu se mnou."
Bodyguard se otočil. "Mr. Siwon? Je to pravda?"
"Ano, je to pravda." Odstrčil ho od sebe a neznámá se mu vrhla do náruče. Pevně ho objala.
"Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!" Siwon se nejprve zarazil. Pak ji pevně objal. Byla to ona. Ta neznámá, do které se na první pohled zamiloval. Vůbec ji neznal, ale cítil, že je stejná.. Stejná jako on. Jeho spřízněná duše. Konečně.. Konečně by mohl být doopravdy šťastný.

"Jak se vlastně jmenuješ?" zeptal se najednou, když šli za ostatníma.
"Zuzana. Ale říkej mi Susan." usmála se.
"Zu...co?" zeptal se Siwon a zasmál se. Neuměl její jméno moc dobře vyslovit.
"Jsem z České republiky. Vážně mi raději říkej Susan, když jsi tak dobrej v angličtině."
"Já jsem Siwon…" V tu chvíli si připadal trapně.
Susan se zasmála. "Vždyť já vím!"

"Kdo to jé?" zeptal se Donghae zvědavě tónem pětiletého dítěte.
"Moje přítelkyně." odpověděl spokojeně Siwon a držel si Susan za pas.
"C-cože to jsem?!" vyjekla Susan zmateně.
"Moje přítelkyně."
"Jo počkej!" zavolal Shindong a zrovna jedl. "To je ta, co za ním vylezla na pódium, když omdlel!"
"Eh," zarazila se Susan.
"Ty jsi byla u mě, když se to stalo?" zeptal se Siwon udiveně a podíval se na ni.
Susan jenom kývla.
"Dámy a pánové! Tady vidíte opravdovou, skvělou ELFku. A moji přítelkyni." usmál se Siwon a dlouze ji přede všema políbil.

"Jdeme." zašeptal LeeTeuk a uchechtl se. Všichni členové a manažer odešli. Nechali je o samotě. Siwon se posadil na jemu už moc dobře známou pohovku. Posadil si Susan na klín.
"Co děláš tady v Japonsku?"
"No," usmála se Susan a dívala se mu upřeně do očí. "Jsem tu dá se říct na výletě."
"A nechtěla bys jet se mnou do Koreje?" Siwon se nervózně díval. Nevěděl, jakou odpověď má čekat. Řekne ano nebo ne?
"Já..Sakra Siwone! Co mi to děláš!" Susan se rozplakala. Siwon nevěděl, co udělal špatně. Prostě ji obejmul a pevně ji držel. Ona mu plakala na rameni.
"Řekl jsem něco špatně?"
"Ne," zakroutila hlavou Susan a utřela si slzy. "Jsou to slzy..štěstí. Nikdy bych nečekala, že se tohle stane zrovna mně! Takové obyčejné holce z malé České republiky!"
"Beru to jako ano." usmál se Siwon a dlouze a láskyplně ji políbil. "Budeš se mnou… Dokud neřekneš, abych odešel.. Miluju tě, Susan."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wonnie Wonnie | E-mail | 18. prosince 2013 v 12:26 | Reagovat

WÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍ! :3 Kuamo na sto tisíckrát *brečí,ječí a poslouchá tu písničknu už asi po stopadesáté* Je úžasná a mě se moc moc líbí,le to už jsem Ti říkala,když jsi mi ji posílala. Jsi první člověk na světě,který mi daroval povídku  a já si toho neskutečně vážím :3
G O  M A W O ! ! !

2 týna týna | Web | 1. ledna 2014 v 15:14 | Reagovat

Moc pěkné. Líbí se mi jak to máš napsané, taky zkouším psát, ale mám ještě co vylepšovat :-)

3 Hae Won Hae Won | 8. ledna 2014 v 18:40 | Reagovat

[2]: Oh, děkuju. ^^
Pak si od tebe něco přečtu a hodím koment.^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama