REKLAMY NAJDETE V RUBRICE NÁSTĚNKA! JESTLI JE UVIDÍM JINDE TAK MAŽU!!

Grill5 Taco - 5. díl

8. ledna 2014 v 18:50 | Hae Won |  Grill5 Taco
Ayo guys !! Pátý díl povídky je tady! ^^ Upřímně, už si ani nepamatuju o čem to je. :'D Ne, dobře... Ještě zbývá sem přidat šestej díl a zase budu muset psát! O.o" Sakra, ale ono to nejde. :D Vůbec nemám nápady. Doufám ale, že nápady brzo přijdou. ^^
Co to tu sakra kecám? O.o" No, nic. Doufám, že se vám bude další díl líbit. ^^


Nevím, jestli se mi to jen zdálo, ale do Grill5 Taco chodilo víc a víc lidí. Pomalu jsem nestihla roznášet objednávky.
"Já to vezmu za tebe, Hae Won. Stejně máš brát objednávky." kývla na mě Donghaeho maminka.
"Ne! V žádném případě. Jen zůstaňte tam, kde jste." usmála jsem se. Nechtěla jsem, aby se Donghaeho maminka moc namáhala. Párkrát mi říkala, že jak stárne, víc a víc ji bolí nohy. Brala jsem to na vědomí a ona brala objednávky a já jsem roznášela. Nebyl tu Donghae, který nám pomáhá. Byl se skupinou na tiskové konferenci. Pomoct přijde až večer a my to tu musíme zvládnout.

"Dobrý den, co si dáte?" zeptala jsem se s úsměvem. Zvedla jsem hlavu, abych se podívala, kdo přišel a úsměv mi hned zmizel z tváře.
"Co se tak blbě tváříš?" zasmála se Nao a koukala na mě.
"Co tu děláte?" řekla jsem překvapeně a připravila systém na další objednávku.
"No, jdeme se najíst. Vadí ti to?" zeptala se Nao a nadzvedla obočí.
"Nevadí, díky vám budu mít peníze." zasmála jsem se. "Tak? Co to bude?"
Holky si objednaly jídlo a poslala jsem je, aby si šly sednout, že jim to jídlo potom donesu.
"Přišly holky, že?" usmála se maminka Donghaeho, když se přišla napít.
"Hmh," kývla jsem. "Vy je znáte?"
"Ano. Chodí sem někdy s klukama ze Super Junior."
Kývla jsem a popadla jsem tác, na které jsem položila jejich objednávky.

Přišla jsem k nim a čekala jsem, až domluví svou vášnivou debatu o koncertě Super Junior. Odkašlala jsem si a podívaly se na mě. "Tady to je." řekla jsem a položila před každou svou objednávku.
"Nechceš si za náma chvilku sednout?" zeptala se Rae Woo.
Zakroutila jsem hlavou. "Promiň, ale nemůžu. Mám plno práce a myslím, že by to Donghae neviděl rád."
"Jak je poslušná." uchechtla se Nao a nechala jsem je, aby dál vedly debatu a pořádně se u toho najedly.
Kmitala jsem po podniku dál. Bylo mi neskutečně zle a musela jsem si odskočit do kabelky pro prášek. Opřela jsem se o zeď a rychle ho spolkla. "Jestli nezabereš, tak jsem někde, tak prosím.." zašeptala jsem pro sebe.

"Donghae!" zavolala jeho maminka a šla mu naproti ke dveřím. Otočila jsem se na něho. Měl na sobě černý oblek. Pochopila jsem, že přišel rovnou z konference.
Podívala jsem se na holky. Dívaly se na mě zvláštním pohledem.
"Ahoj Hae Won!" mávl na mě Donghae a šel si sednout k jednomu stolu, kde pravděpodobně seděl jeho kamarád.
"Jde rovnou z konference. Ten oblek mu sluší, že?" naklonila se ke mně jeho maminka.
Bez zájmu jsem pokrčila ramenama a vzala jsem objednávky. "Jo. Vypadá to dobře."
Samozřejmě mé srdce poskočilo a rychle mi bušilo. Moje myšlenky byly jen u něj, ale musela jsem se soustředit i na práci. Bylo to tak těžké! Měla jsem chuť mu skočit okolo krku.
Podívala jsem se ke stolu, kde seděly holky. Zamávaly na mě. Naznačila jsem, že nemůžu, ale ony mi zase naznačily, že je to nutný.

"Co?!" vyškěla jsem. "Musím pracovat."
"Jak můžeš reagovat takhle?" pískla Say.
"Jo. Vypadá dokonale. Ale pořád se mi nebude líbit." zasmála se Rae Woo.
"Mně se líbí! A moc!" usmála se Nao a naklonila se na stranu, aby na něho přes mě viděla.
Zakroutila jsem očima.

Holky v Grill5 seděly asi ještě hodinu. "Hae Won? Nechceš si dát pauzu? Vypadáš… promiň, ale vypadáš hrozně." ozval se za mnou Donghaeho hlas.
"Ne, to je dobrý." usmála jsem se. Donghae se přes mě natáhl a podal mi skleničku s vodou, která byla jeho. "Napij se a dej si chvilku pauzu, ano? Klidně se jdi projít. Udělej co potřebuješ."
"Vážně to je dobrý." zakroutila jsem hlavou a napila se.
"Prosím, dej si pauzu." kývl a usmál se. "Vezmu to za tebe."
"Tak děkuju." pousmála jsem se a šla jsem ven. Holky vystartovaly za mnou.

"Viděly jste, jak se přes ni natáhl?! Byli jste úplně u sebe!" pískla Say.
"No jo." řekla jsem. Dál básnily o tom, co se stalo.
"A hlavně ti dal napít ze své skleničky." zasmála se Rae Woo.
"Hele," přerušila jsem je a zastavila se. "Mohly byste mi zajít na nákup? Musela jsem si napsat seznam, tak to Rae Woo pošlu jako smsku. Doma nemám nic a dva dny jsem nejedla. Můžou za to i nervy. Pak vám to dám."
"Jasně! A nemusíš nám to dávat!" mávla rukou Nao. "Počkej. Ty jsi nejedla dva dny?"
Kývla jsem. "A taky jsem dneska nespala."
"Takhle se zničíš! Jestli to bude pokračovat tak tě plesknu!"
"Díky za ten nákup. Pošlu vám to. Mějte se." mávla jsem jim a zase jsem šla zpátky do práce.

Běhala jsem s objednávkama zase až do noci. Samozřejmě by se to nemohlo obejít bez úrazu jako všechno, že.. Šla jsem zpátky pro další objednávku a samozřejmě se mi zvrtla noha. V klidu jsem šla a najednou jsem byla na zemi. "Aish!" sykla jsem a mračila se.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Donghae a pomohl mi zpátky na nohy.
"Jo. Žiju." vydechla jsem a zkusila si stoupnout na nohy.
"Ty taky pořád padáš, co?" zasmál se Donghae a podpíral mě. Pomohl mi dojít k židli. Opatrně mě posadil a natáhl mi nohu. Zamyslel se.
"Raději zavolám maminku. Ještě bych ti s tím něco udělal."
Kývla jsem a poklidně jsem seděla. Zatnula jsem zuby a snažila se nevnímat tu bolest.

"Co jsi dělala?" zhrozila se maminka Donghaeho, když se podívala na nohu. Kotník mi otekl. Maminka Donghaeho s tím hýbala a nakonec zjistila, že je to jenom výron a nic vážnějšího. Natřela mi kotník nějakou mastí a pořádně ho stáhla obvazem.
"Děkuju." pousmála jsem se.
"Není zač! Dnes ale už nebudeš roznášet objednávky. Budeš je jenom přijímat a budeš u toho sedět, ano? Nesmíš tu nohu moc namáhat."
"No dobře, ale nechci, abyste roznášela objednávky." zamračila jsem se.
"Hae Won, mně je jedno, co dělám. Zkus si stoupnout."
Zapřela jsem se o stůl a zkusila si stoupnout na bolavou nohu. Zakňučela jsem bolestí.
"Bolí to moc?" zeptala se starostlivě maminka.
"Bohužel ano, ale je to nejmíň po třetí, co se mi něco takového stalo. Nebojte se, já to zvládnu." usmála jsem se. Maminka Donghaeho mi pomohla se dobelhat k pokladně.

Celý den jsem jenom seděla u pokladny a dívala jsem se na maminku Donghaeho, jak chodí po podniku a roznáší objednávky. Když měla chvilku času povídala si se mnou. Donghae mezitím odjel někam pryč, ale za chvilku se zase vrátil.
"Tak co noha, Hae Won?" zeptal se mě a pousmál se.
"Jsem v pohodě." usmála jsem se a přijala jsem další objednávku.
"To je dobře." zazubil se a chytl mě jednou rukou kolem pasu. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře.

Zavírali jsme a Donghae mi pomáhal uklízet podnik. "Jsi vážně dobrá. Doufám, že tu budeš pracovat dlouho." řekl najednou Donghae a přerušil tak ticho.
"Ještě uvidím, ale s největší pravděpodobností tu budu dlouho. Stejně bych si asi nic jiného nenašla."
"To doufám." zasmál se.

Po dokončení úklidu mi donesl moje věci. "Odvezu tě domů." usmál se a chytl si mě, aby mi pomohl k autu.
"Ne. To je dobrý! Dojdu to!" protestovala jsem a hořely mi tváře.
"Pšt! Odvezu tě domů. Nerad bych přišel o tak dobrého zaměstnance, jako jsi ty."

V autě jsme si povídali, o životě Donghaeho, o mém životě, o fanynkách. Zkrátka o všem, co nás zrovna napadlo.
"Tancuješ ráda?" zeptal se najednou Donghae.
"Miluju tanec. Ale proč se ptáš?" podívala jsem se na něj tázavým pohledem.
"A zpíváš ráda?" Na otázku mi neodpověděl.
"Zpěv je můj život." pousmála jsem se.
"Ptám se jen tak." usmál se Donghae.


Přijeli jsme k našemu domu. Otevřel mi dveře a pomohl mi z nich. "Děkuju." usmála jsem se a dívala se mu do očí. Zamilovala jsem se ještě víc. Nikdy bych netušila, že bych tady stála s Donghaem. Že by mě držel za ruku a díval se mi do očí.
"Myslím, že už to zvládnu." řekla jsem najednou a vzpamatovala jsem se. Lehce jsem zakroutila hlavou.
"Rád bych tě doprovodil, můžu?" zeptal se a pořád si mě prohlížel zkoumavým pohledem.
Pokrčila jsem rameny. "Pokud se ti chce, klidně můžeš."

Doprovodil mě až ke dveřím od bytu. Pořád mě držel a ani na chvilku mě nepustil. Bylo to zajímavé. A hlavně se mi plnil sen. Nejhorší bylo, že nemůžu dát nic najevo. Super Juniro mě nezajímají a nemám je ráda. A Donghae mě taky nezajímá.
Opřela jsem se o dveře od bytu. "Děkuju." usmála jsem se.
"Není zač." odpověděl a pořád se na mě díval. I když už jsem chtěla jít, pořád mě držel.
"Pustíš mě už?" zasmála jsem se. Viděla jsem, jak Donghae zrudl.
"P-promiň." zamumlal.
"Dobrou noc, Donghae. Uvidíme se zítra?"
Donghae kývl. "Snad ano. Dobrou noc, Hae Won."

Slyšela jsem, jak odchází. Překročila jsem práh bytu, zavřela za sebou dveře a opřela se o ně. Kousla jsem se do rtu, usmívala jsem se a sjela jsem po dveřích na zem. Nemohla jsem se z toho vzpamatovat. Lee Donghae mě doprovodil domů..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 týna týna | Web | 1. února 2014 v 18:39 | Reagovat

AAAAAAA to bylo sladký, mě by stačilo kdybych ho viděla jednou na živo. Jinak díl přímo luxusní :-)

2 SergiooN SergiooN | E-mail | 16. ledna 2017 v 21:53 | Reagovat

I found this page on 13th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama